ZRCADLO
Zadívala se do zrcadla tak intenzívně,
že obraz její tváře tam jednou provždy zůstal.
Zaryt do amalgamu
stal se jediným svědkem toho okamžiku,
kdy marnivost ji donutila hledět
na stříbrnou plochu
onoho nepostradatelného předmětu.
A tak podlehla klamu.
Kdykoliv se podívala do zrcadla
a viděla, že její tvář se nemění,
byla spokojena. A léta plynula.
Až pak jednou
zrcadlo se rozbilo
a jeho střepy věštily sedm let neštěstí.
Koupila nové
a bezstarostně do něj pohlédla.
Zděsila se.
Ihned běží se zrcadlem zpátky do obchodu:
Co jste mi to prodali za šmejd?
Dívám se do zrcadla a vidím stařenu.
Ale já chci vidět sebe!
Však vidíte, pravil obchodník.
z knížky Černá vzducholoď