RESUMÉ

Jiří Suchý začínal svou hereckou a textařskou dráhu jako hudebník a s generačními spřízněnci cítil potřebu vyslovit se na větším prostoru. Ke generační výpovědi mu posloužilo divadlo, kde se poetika písňových textů Suchého naplno rozvinula, získala osobitost v kontextu tehdejší písničkové produkce. Přitom znamenala i několik proměn - nejzásadnější po smrti Jiřího Šlitra.

Poetiku nejvýrazněji určovaly a ovlivňovaly tyto fak­tory: kabaret svou improvizací, parodií, kupletem, zpěvem, tancem a snahou po vtipném zrcadlení doby; Osvobozené divadlo především svým přístupem k mateřskému jazyku; muzikál charakteristickým spojením prostředků činohry, opery a baletu v útvar s jednotným příběhem; rokenrol ryt­mičností , módností, švihem a hudební revoltou vůbec; naposledy groteska a biograf filmovou atmosférou, prin­cipy a gagy. Největší míra důležitosti připadá těmto vlivům, své však sehrály i další inspirace, například malířství, dadaismus, poetismus, Charles Chaplin, Laurel a Hardy, Ferenc Futurista, Vlasta Burian, Oldřich Nový ...

Snaha mládeže o vlastní výpověď přinesla založení dvou divadel: Divadla Na zábradlí a Semaforu. Obě vznikla ze zárodečné formy text-appealu a položila základ vlně malých divadel. Mnohé bylo natolik nové a netra­diční, že divadelní kritika léta hledala cestu za objektiv­nějším hodnocením semaforských inscenací a za hodnoce­ním Jiřího Suchého jako autora, jemuž se vlastní divadelní usilování rozštěpilo na směr muzikálového divadla (Kdyby tisíc klarinetů, Dobře placená procházka, Poslední štace, Kytice aj.) a na směr kabaretní (všechny Zuzany a všichni Jonášové).

Jiří Suchý se stal rovněž průkopníkem v knižním vydávání písňových textů , neboť jeho divadelní písničky se staly majetkem širokých posluchačských vrstev, pro­tože přinesly na tehdejší dobu nezvyklou lyričnost, pohled na starosti individua, formální výpady a obsahovou novost. V jeho textech můžeme vystopovat tyto námětové oblasti

• náměty zvířecí
• náměty s různě modifikovanou láskou
• náměty divadelní
• náměty ostatní (příležitostné či zapříčiněné divadelní situací určité hry).

Texty nabízejí i třídění dle vztahu k uzavřeným život­ním a literárním celkům:

• okruh vztahující se k jazykové frázi, jazykové meta­foře, jazykovému motivu
• okruh vztahující se k literatuře (bajka, balada, lite­rární předlohy, moralismus)
• okruh vztahující se ke kulturně sociálním prostředím (kabarety, 20. léta, folklór, exotika, dětství. .. ).

Můžete prozradit tematické okruhy vašeho tex­ tařského usilování, o něž usilujete vědomě?

To mohu. Po prvé by to byl okruh bourání konvence v textech, po druhé pokus o humor, ten se mi ale dostává i do písní vážných a lyrických, a za třetí motiv erotickej. (Jiří Suchý v rozhovoru s autorem, 18. 3. 1985.)

V jazyce Suchého veršů je nejnápadnější rytmus, zvu­komalebnost a rým. Texty doslova vyžadují sounáležitost s hudbou. Jiří Suchý je typický oproti jiným textařům vypjatou spisovností výrazu a zjednodušující nenuceností jazyka běžně mluveného s prvky obecnými, hovorovými i slangovými. Tyto dva póly se prolínají a vytvářejí dva postupy autorova vyjadřování: významovou aktualizaci, vznikající neshodou nebo protikladem slov syntakticky spjatých, a řazení kontrastních výrazových prostředků vedle sebe.

Pomineme-li situační komiku, která je pravděpodobně zapříčiněna láskou ke grotesce a cirkusu, tvoří dominantu textů komika jazyková. Hojně frekventovaný je efekt založený na homonymii, dále prvek ironie, sebeironie, užití komicky příznakových příjmení, jmen a názvů. U rýmu je snad nejproduktivnějším typem užívání rýmové dvojice, kdy jeden člen upoutává na sebe pozornost svou nápadnou deformací nebo vykonstruovaností, popřípadě nářečním či cizím původem. Ke komickému účinu se vyu­ žívá i rýmový přesah, tzv. homonymní rým (Olda - Od Marolda), anebo kumulace rýmu. Rým skýtá taktéž mož­nosti nepříliš vídané a časté: např. mohou rýmové dvojice příslušet k různým slohovým vrstvám. O rýmu je možno říci, že právě on je hlavním iniciátorem slovních hříček u Suchého textů. Autor svou hravost rovněž uplatňuje v tvorbě písňové sloky či v přeskakování veršů z jedné oblasti do oblasti druhé (např. z oblasti reality do oblasti fikce).

Suchého poetika, způsob práce s jazykovým materiá­lem a snaha po nekonvenčním zobrazení - to vše se výrazně vymyká textařskému průměru a zajišťuje tak auto­rovi původnost, osobitost, jedinečnost, výjimečnost, ojedi­nělost, zkrátka prestižní místo v české textařské škole.