PROČ MAJÍ V ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ KLOKANA
Většina lidí považuje přítomnost klokana v zoologické zahradě za něco samozřejmého, ale není tomu tak. Klokan už tam totiž dávno nemusel být, kdyby ... Ale nechte si to vyprávět postupně.
Nebyla to velká zoologická zahrada, ale klokana měli. Takového, co přes den běhal po ohradě a choval se tak, jak si to veřejnost žádala. Večer, příjemně unaven, si sedl a pozoroval muže, který
mu udržoval v ohradě pořádek. Byl to starší muž s rozvrzaným trakařem, do kterého nakládal věci, které přes den házeli návštěvníci po klokanovi. Občas se shýbl a sebral ze země lesklý kulatý předmět, avšak nikdy ho neházel do trakaře, naopak, očistil ho pečlivě od hlíny a vsunul do kapsy. Tak poznal klokan hodnotu peněz.
Peníze popletly klokanovi jeho nevelkou hlavu. Zatoužil také vsunovatsi do kapsy lesklé předměty, a proto jednoho dne před příchodem dozorce vysbíral z trávy všechny mince. Na dně jeho vaku se vytvořil základ jeho budoucího jmění... Dozorce přišel a začal sbírat: škatulky od sirek, knoflíky, klacíčky, alaburky ... nenašel však jediný peníz. Rozmrzele opustil ohradu a klokan byl velmi spokojen. Od té doby denně vyklízel tento muž odpadky, které mu klokan přenechával, a bručel, že dneska už se lidem nevede. Klokan občas položil do trávy desetník a za tento obnos se mu dostávalo veselé podívané na lidskou chamtivost. Dozorce se vrhl střemhlav na minci v domnění, že se vracejí staré zlaté časy. Pak ještě čtvrt hodiny lezl ohradou po čtyřech a nadával. Klokan měl z této podívané velikou radost.
Časem začal klokan chytračit. Většinu dne se tvářil, jako že spí. Návštěvníci však nebyli zvědaví na spícího klokana. Chtěli uvidět, jak skáče, pobíhá a skotačí. Proto po něm neustále házeli různé
předměty, mince nevyjímaje. Klokan za to občas oběhl ohradu, aby snad lidem nedošla trpělivost,
a pak znovu ulehl. Nápad mu vynášel.
Jednoho dne byla klokanova kapsa naplněna. Uvažoval, co počít, až došel k tomu, že musí nutně
opustit zoologickou zahradu. Dostat se z ohrady bylo snadné. Klokan si získal důvěru ředitelství a opatření proti jeho útěku byla nepatrná. Horší to bylo s opuštěním zahrady. Byla obehnána zdí
a na noc téměř hermeticky uzavírána vysokými vraty. Klokan měl jedinou možnost. Nenápadně se zamíchal mezi dav odcházejících lidí. Snažil se 0 výraz pokud možno lhostejný a většinou měl sklopenou hlavu, jako že něco hledá. To proto, aby mu nebylo vidět do obličeje. Tak se tlačil
k východu. Všechno šlo hladce.
Až pojednou, kousek od vrat, ozval se nepřívětivý hlas: "Ten klokan se okamžitě vrátí do ohrady!" Lidé se mačkali dál a klokan znervózněl. Naoko dělal, jako Že se výzva nevztahuje na něj, dokonce se ohlédl, jako by hledal, kde je nějaký klokan. Paní, která se tlačila před ním, v domnění, že je to její muž, pravila: "Slyšíš, Jarouši, utek jim klokan!" Klokan ze sebe vydal chrčivý zvuk, podobný lidskému smíchu, a paní s ním byla zřejmě spokojena, neboť se ani neohlédla a stále si mumlala: "Hm, klokani, ti dovedou utíkat."
V ten okamžik zahřmělo klokanovi téměř u ucha: "Tak slyší ten klokan nebo neslyší? Okamžitě zpátky!" Klokan se začal drát davem dopředu. Nějaký muž se na něj obořil: "Co strkáte, člověče? Vypadáte jako klokan, vás by si tu měli nechat!" A srdečně se zasmál svému vtipu. Někdo vrazil prudce do klokana, ten zakolísal, přičemž mu vypadl z kapsy desetník. Cinkl o betonovou podlahu. Klokan se pro něj shýbl - ale to neměl dělat. Jeho chamtivost se mu nevyplatila. Shýbl
se a z jeho kapsy se začaly sypat peníze. Jejich cinkot vnesl do lidí paniku. Kdekdo pojednou pocítil příležitost získat nazpět alespoň dvě koruny, vydané před hodinou Za vstupné. Všichni
se vrhli na zem. Klokan však neztratil rozvahu a po hřbetech sbírajících lidí vyběhl ná ulici.
Byl však smuten. Jeho útěk byl vykoupen velmi draze. V klokanově kapse cinkal beznadějně desetník a pětihaléř a lidé zatím sbírali u východu zoologické zahrady jeho úspory. Co teď? Bloumal bezradně ulicí. Náhle se otočil a rychlými kroky se vracel zpět k zahradě. Lidé tam dosud sbírali drobné, a tak po jejich zádech bylo možno opět nepozorovaně vniknout zpět. Dostat se do zahrady bylo snadné. Klokan si získal důvěru ředitelství a opatření proti jeho útěku byla nepatrná.
Klokan si lehl a vyčerpán usnul. Nevěděl, jak dlouho spal, když náhle byl probuzen. Stříbrný desetník mu cvrnkl do čela. Veřejnost odměnila střelce hlasitým uznáním a pak ukázněně čekala,
co se bude dít. Klokan vzdychl, a pak se rozběhl po trávě.
Toho večera našel dozorce v trávě čtyři šedesát.