PAPÍROVÉ BLUES
Literární kabaret pod patronátem Christiana Morgensterna
Hudba: Milan Pilar, Vladimír Vodička, Jiří Malásek, Jiří Šlitr a Jiří Suchý
Texty písní: Jiří Suchý
Režie: Juraj Herz a Jiří Suchý
Malíř: Zdeněk Seydl
Překlady veršů: Emmanuel Frynta
Premiéra: 17. února 1961
Derniéra: 14. června 1961
Repríz: 45
Hráli:
Zdeněk Braunschlager
Pavlína Filipovská nebo Helena Lehká
Eva Pilarová
Renata Tůmová
Juraj Herz
Jiří Procházka
Ivan Langmajer
Klavír: Jiří Bažant nebo Vítězslav Voborník
Písničky:
Papírové blues
Střevlík
Potkala jsem se s malířem
Betty
Potkal jsem jelena
Pověrčivý uzenář
Želví blues
Já žiju dál
Recenze:
[...] Papírové blues je jenom takovým východiskem z nouze, aby se vůbec něco dělalo. Je tu pár písniček s textem Jiřího Suchého (většinou horších než těch předešlých), několik povídek velmi nestejné úrovně, které nestačí na celovečerní program, a tak si palmu večera odnáší Christian Morgenstern, jenž je patronem představení. [...] Po nějakém nápadu ani stopy, scénické ztvárnění je prajednoduché, bez vtipu, fantazie i poezie. Jednotliví herci se velmi těžko mohou dostat k odstíněnému a propracovanému projevu, když většina z nich se teprve učí číst povídky z papíru. Není tu ani ten minimální základ profesionálního divadelního projevu - jak potom chtít dobrý a překvapující nápad. [...] [Jan Císař: Díváme se do hlediště. Divadelní noviny, 1. 3.1961 ]
[...] Jak je možné, že ten hravý večer je tak hermeticky izolován od současnosti, že v něm mladí umělci pěkně hrají, nyjí, zpívají a stylizují groteskní nesmyslnosti života? Jednou, dvakrát - dobře, a co dál? To je všechno, co si myslí o životě? To je všechno, co chtějí způsobit svým uměním? Čím jsou mladí? Recesí, nezávazností a surrealistickou vtipností? Jak se utkávají se světem? Co opravdového vyznávají? Jaký je jejich konstruktivní umělecký a myšlenkový program? Jak zmáhají velké problémy současného světa? Proti čemu a ve jménu čeho vystoupilo na rampu jejich mládí? [...] [Sergej Machonin: Dvakrát proč? Literární noviny, 4. 3.1961 ]
[...] Za pomoci malíře Z. Seydla a šansoniérky Evy Pilarové je Papírové blues komponováno do celku, v němž vynikají aktuální pointy. Chronická nemoc Semaforu - únava v nápadech, napětí i stavbě druhé půle - však zcela vyléčena nebyla a z drastického houkání válečných sirén se už stává naturalistická šablona. Morgensternovo protiválečné Koleno vyslovuje přece záměr dost důrazně! [ca: Z malých pražských scén. Patronát převzal Morgenstern. Práce 15. 3.1961 ]