MRAVENEC

Jednou jsem četl takovou zajímavou věc. Až k nevíře. Že kdyby nebyl pánem přírody člověk, byl by to nejspíš mravenec, kdo by tuhle funkci vyfasoval, protože mravenci prý mají hned po lidech největší inteligenci. Tvrdí se to taky o delfínech, ale to nevím. Sám jsem v životě viděl rozhodně víc mravenců než delfínů, tak se budu zaobírat spíš jimi. 

Mravenec je malé černé zvířátko - ne, neskáče, to si pletete, to jsou zase blechy. Mravenci lezou a žijou v jakýchsi sídlištích. Mají královnu - jsou to tedy monarchisté, ale nejspíš směřujou k socialismu, protože pracující třída má v mraveništích důležitý postavení. Tím překvapivější je, že se zatím nepodařilo u mravenců konstatovat něco jako odbory. Bude to nejspíš uměle udržovaná neuvědomělost pracujících mravenců. 

Jinak je ale kolektiv mravenců stmelený, je zjištěno, že si mezi sebou tykají, k tomu účelu mají tzv. tykadla, zatímco u jiného, zaostalejšího hmyzu se vyskytují ještě vykadla, nebo dokonce onikadla. 

Můj vztah k mravencům byl odjakživa vřelý. Ne, nelil jsem na mraveniště vařící vodu, jak mi to radil soused, když nám mravenci lezli do špajzu, používal jsem humánnějších prostředků, jako je DDT. 

Proti mravencům, kterým je naše spíž lhostejná, jsem ale nikdy nic neměl. V dětství jsem čítával knížky o Ferdovi Mravencovi. Později jsem si oblíbil písničku V+W: Já, povídá brabenec, se taky rád hlasitě chechtám, chechtám, když pupenec kyselinou leptám. 

A můj zájem o mravence neutuchal a nedávno jsem dokonce vyslechl rozhlasovou přednášku o mravencích - něco tak zajímavýho jsem už dlouho neslyšel. Představte si, že když se mravenci utrhne hlava, dokáže ještě tejden žít a pracovat! 

Znám lidi, kteří se obejdou bez hlavy celej život, ale u mravence mě to překvapuje. A pak mě taky překvapuje ten vědec, co tohleto zjištění objevil. Zřejmě nějakej hračička. Utrhnout mravenci hlavu, schválně, co to udělá, a pak sedm dní sledovat toho bezhlavýho mravence... To už musí být nátura! 

V té přednášce se taky říkalo, že utopenej mravenec, kterej byl 20 dní pod vodou, se ještě vzkřísí k životu! Řeknu vám, že není žádná legrace držet mravence dvacet dní pod vodou a potom, jestli bylo zapotřebí mu poskytnout nějaké umělé dýchání, tak to byl určitě taky problém. K umělému dýchání mravenců je zapotřebí dvou pinzet, do kterejch uchopíme nožky mravence, kterého jsme předtím byli povalili naznak a pak už následujou ty předepsané cviky. Ale pozor, abyste mravenci neutrhli nožky - taková první pomoc by neměla pravou hodnotu. 

Novější způsob umělého dýchání - vdechovat utopenému vzduch z úst do úst - nepřipadá v případě mravence v úvahu. Jednak strefit se mravenci do úst je sám o sobě problém a za druhý při prudším vdechnutí bychom mohli mravenci roztrhnout jeho malé plíce. 

Že mravenec má výdrž, to jsem poznal sám, když jsem nedávno svrhl před očitým svědkem jednoho mravence z balkonu v 1. patře a podle tvrzení očitýho svědka, kterej stál pod balkonem, mravenec okamžitě po dopadu pokračoval v chůzi. Vzhledem k velikosti mravence je první patro našeho domu něco jako pro člověka Empire State Building - což je dům, ze kterýho bych nerad spadl. 

Mravenci se dají využít k různejm akcím. Tak dejme tomu v napínavejch románech trestávají padouchy tím, že je uvážou ke stromu nad hladový mraveniště. Mravenci pak takovýho dotyčnýho ožerou - ne alkoholem, kusadly! Takže zbydou jen kosti a hodinky. 

Pro úplnost bych se měl snad taky zmínit o mravenečníkovi. Mravenečník sám mravencem není, je to naopak zvíře s dlouhým jazykem, připomínajícím užovku, a ten jazyk má jakési pouzdro v podobě obličeje - nebo lépe, mravenečník má obličej v podobě pouzdra na užovku. Zkrátka má takovej dlouhej nos, a když z něj vyplázne ten jazyk, nalepí se mu na něj mravenci a on ho zase vplázne zpátky a mravence pozře. 

Jestli vám můžu radit, tak to nikdy nezkoušejte, pokud nejste mravenečník, protože by to s vaším jazykem mohlo dopadnout jako s tím padouchem, až na ty hodinky. 

(Z rozhlasových Gramotingltanglů)