MILAN DROBNÝ

* 8. 12. 1944, Praha

Jedním z objevů Semaforu se stal i Milan Drobný, ačkoliv se na hitových semaforských deskách dlouho nemohl výrazněji prosadit. Vystudoval konzervatoř a v Semaforu měl asi největší úspěch ve hře Poslední štace, z hitů jednoznačně s Písničkou pro kočku, kterou se definitivně prosadil a která pomohla nastartovat i jeho úspěšnou posemaforskou kariéru (Bambule bijou bác, Mendosino, Slunci vzdávám dík, Nejsem harlekýn...). Do Semaforu ale nastoupil už na začátku 60. let, zpíval v představení Zuzana není pro nikoho doma (píseň Hamlet), v Člověku z půdy, v Šesti ženách, ale poté musel divadlo opustit, když byl povolán na vojnu. Po ní se ještě na čas do Semaforu vrátil (např. Poslední štace), než se soustředil na pěveckou dráhu. Na desky v semaforském období nazpíval skladby S+Š: Písnička pro kočku, Růže růžová, Třešně (s J. Suchým), Venku se zvolna šeří, Kytky se smály, Na vrata přibili můj stín, Oh Larydou a tři duety s Naďou Urbánkovou: Ukrejvám rozpaky, Stříbrná tramvaj a Modrý tričko.

Prosadil se i v Německu, kde se uchytil jeho hit Sonntag in Kopehagen (Polydor). Jako herec se objevil v úspěšném snímku Trhák (1980). V současnosti má vlastní agenturu, vydává desky, píše knihy, zkrátka je stále velmi činný.

Po letech se vrátil ke spolupráci se Suchým jako herec v jeho filmu Zajatec lesa.

Hry: Šest žen, Člověk z půdy, Tak co, pane barone, Poslední štace, Zuzana není pro nikoho doma

Vystupoval i v řadě televizních pořadů a mimo jiné v TV klipu Zpívám si baladu (Sníh ve vlasech) s N. Urbánkovou.