KDYBY 1000 KLARINETŮ

Děj filmu:

Lázeňské městečko Alkalis slaví dvě stě let od průjezdu skladatele J. S. Bacha. Z místní vojenské posádky ten den zběhne voják Schulze poté, co se mu znechutí dril podporučíka Maxe. Při následném zátahu se mystickým Bachovým zásahem všechny zbraně vojáků změní na hudební nástroje - nejenom u rojnice stíhacího oddílu, ale u celé posádky. Soukromá televizní společnosti TelVis tedy namísto reportáže z odhalení pomníku vysílá z kasáren nejprve přímý přenos s narychlo uspořádanou hudební estrádou, kde vystupují známí zpěváci a zpěvačky té dob

Zatímco se vojáci a nižší velitelé rychle přizpůsobí nové situaci (televizní štáb se ubytuje přímo v kasárnách a posádka se začne učit hře na hudební nástroje), pak místní důstojníci i hlavní štáb armády v hlavním městě to vše považují za provokaci, snaží se situaci znormalizovat a získat nad posádkou znovu kontrolu. Samozřejmě neúspěšně: Bachovo kouzlo chrání celou oblast a nové dodávané zbraně se vždy přesně na hranici vojenského prostoru změní na hudební nástroje, ani výsadkáři tomu neujdou a namísto ovládnutí kasáren si hrají s dětmi. Na druhý den je plánována velká večerní revue, kterou se důstojníci pokusí zrušit, ale nadšení vojáci ji dokáží uspořádat.

Konec všeobecnému veselí nastane ve chvíli, kdy důstojníci v hudební škole přepadnou civilistu Schulzeho - Bach v tu chvíli své kouzlo zruší a klarinet v Schulzeho rukou se změní v samopal, aby se mohl bránit. (zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Kdyby_tisíc_klarinetů)

Režie: Ján Roháč a Vladimír Svitáček
Námět: Jiří Suchý
Scénář: Jiří Suchý, Ján Roháč, Vladimír Svitáček a Miloš Forman
Kamera: Rudolf Stahl
Střih: Miroslav Hájek a Vilma Binterová
Hudba a texty: Jiří Šlitr a Jiří Suchý
Premiéra: 29.1.1965
Délka: 130 minut
černobílý 

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396600/kdyby-tisic-klarinetu