JAZYKOVÁ KOMIKA

" Každý vtipný obrat, každý směšný nesmysl dává písničce zvláštní jiskru, které banální humor písňové konfekce nemůže konkurovat . Voskovec a Werich byli jako textaři velmistry právě v tom. Nikdo jiný před nimi nedokázal potěšit můj líhnoucí se textařský cit. Rado­val jsem se z toho, že teta kráva radí oslovi, jakou cestou jít:

A představoval jsem si, která z našich zpěvaček by pro­kázala tolik smyslu pro humor a vzala si písničku do reper­toáru. " /118/ Slova Suchého jsem si vzal na pomoc proto, aby bylo hned od počátku jasné, odkud proudí příbuzen­ská krev jeho slovní komiky. Pomineme-li silný vliv situační komiky :

na epičnost písniček, spatříme i specifickou komiku v jazykové obratnosti, která mnohdy hraničí až s krkolomným ovládáním mateřského jazyka. Ovládání se pod­řizuje zákonitostem písňové formy, k nimž mimo jiné patří pravidelná slokovost a výrazné rýmové členění. Smích vyvolaný situační komikou se příliš neliší od smíchu vyvolaného komikou jazykovou, protože smích druhý vychází ze stejných zdrojů jako ten první. Oba způsoby shledávají směšnými tytéž jevy. Rozmanitost prostředků zpřístupňuje komickému předvedení společenské jevy různého typu. Užití jazykových i mimojazykových pro­středků dovoluje, že vlastně nenajdeme komické jevy, které by byly nesdělitelné.

Povšimněme si nyní několika vybraných příkladů jazykové komiky v tvorbě Jiřího Suchého. K velmi fre­kventovaným patří komický efekt založený na homony­mii, kde se stejnou formou označují dvě nebo více skuteč­ností (polysémie):

V posledním případě homonymitu doplňuje skvělé využití dialektismu (u Suchého jinak nepříliš k vidění).

Zvláštní postavení má v oblasti jazykové komiky ironie. V literárním vývoji se ironie jako vzácný prvek nejvíce uplatnila v oblasti satiry. U textů zkoumaného autora vyniká odrůda ironie, vycházející ze silného emocionálního základu a vznikající ze střetnutí ba­nálního obsahu s nesentimentálním poetickým vidě­ním. ,,Leckdy se mu podařilo napsat text, při jehož poslechu široká veřejnost jakoby onen ironický nádech přeslechla a pak ve spojení s mistrovsky jednoduchou melodickou linkou Jiřího Šlitra vznikal y písně téměř zli­dovělé - například Láska nebeská či Včera neděle byla. " /119/

V úryvku vyjadřuje autor citový vztah u textařů téměř neznámou sebeironií (dříve snad jen Vladimír Dvořák, dnes Jan Burian, Jiří Dědeček, Ivan Mládek), a to krásně zlehčenou a bez "zvonivého" patosu. ,,Ironie - tím víc, čím je stupeň její ostrosti menší - předpokládá i chápající publikum." /120/ U Suchého nenajdeme sice ironii nejvyšší ostrosti a ražby (ostatně že nebyl a není typickým satirikem, bylo a je mu neustále vy­týkáno), zato však vykonal obrovské množství práce na rozvoji mozkové kůry posluchačů. Vyžaduje sou­středění - a dovede přinutit kdekoho písničkou myslet a chápat.

Velmi využívaným prostředkem komického účinu je u Suchého textů užití komicky příznakových příjmení, jmen a různých místních i nemístních názvů. Komičnost užívaného je založena na automatizovaném znaku, jímž je užití hlavně příjmení a jmen spojených s literaturou, filmem, divadlem, filozofií apod. a pak příjmení tzv. větných:

(Mezi básníky...)

V tomto případě je komika zdvojnásobena homonymi­tou Nezvalova jména.

Autorovi se opět podařilo vložit do malého prostoru, vedle komiky užít na nečekaném místě nečekaného pří­jmení, i něco navíc: sebeironii. Komická účinnost se zase zdvojnásobila .

Já nevím jak se mohlo stát 

(Och jaká nádhera)

Že řekl mi že má mě rád 

Víc nežli Dürera

(Potkala jsem se s malířem)

Měl jsem tady zrovna včera 

Horníčka a Moliéra

(Horečky)

Zahraju vám Humoresku 

A pak večer do ticha

V komoře vám pustí desku 

Voskovce a Wericha

(Golem)

Ve všech třech případech je mistrně využito komiky užití příjmení a komiky rýmu, jejich vzájemného spojení. Komický efekt se pak uplatňuje v kontextu.

Nesmírné možnosti Suchému nabízejí i jména rodná (zde komika docílena především výběrem jména málo fre­kventovaného a zastaralého či jeho použitím v nečekaném spojení), jména místní (nejvíce příležitostí ke komické aktu­alizaci poskytují jména měst a osad), jména národní apod.:

Naštěstí jsem dostal novou 

A s ní Brigit' Bardotovou

...

Na slamníku propoceném 

Setkal jsem se s Diogenem 

(Horečky)

Její táta cvičí s činkou

Přitom vůbec netušíc

že mu chodím s konvalinkou

Za malinkou Květuší

(Činka)

Pradědova žena Gizela

Jednoho dne někam zmizela

(ze hry Čarodějky)

Theodor byl přitažlivý Muž o jakém snívala

(Theo já tě mám tolik ráda)

Na skále hrdě 

Tyčí se hrad 

Vládl tu tvrdě 

Jan ze Zdispad

(ze hry čarodějky)

Verše pana Cypriána 

Vtipy klauna Poplety

(Bety)

A já nemám páru 

Proč tu Divou Báru

Poštípanou od komárů 

Mám tak rád

(Hej slečno opálená).

Některá cizí jména místní působí komicky i svou vyslovitelností, souvislostí své podoby s některým slovem českým:

Na kraji města bledý 

Neon bliká

Bar Honolulu bar Honolulu

(Bar Honolulu)

Zdispady Zdispady 

Zlý osud maj 

Chvějte se základy 

Prápore vlaj

(ze hry Čarodějky).

Na tomto místě přispívá ke komickému účinu výrazně i metafora. Hojností ukázek tohoto způsobu komična se snažím podepřít a dotvrdit názor, že autor s touto jazyko­vou komikou až příliš plýtvá.

Podívejme se nyní na rým, který je odedávna zdrojem komického účinu. ,,Po vzoru humoristických textů, v nichž se ve víceméně souvislé vyprávění spojují tituly filmů, divadelních her, první verše šlágrů, tituly literárních her nebo televizních inscenací, vytvořil J. Suchý text, v němž do rýmových dvojic vstupují slova z titulů slavných bás­nických sbírek:

A za to bos a o hladu

Projíti chtěl bych tam a zpátky 

Menší růžovou zahradu

S modravo zelenými vrátky 

A tam kde kohout plaší smrt

Zobákem bortí černou krovku 

Tam zůstal bych a nepohrd 

Romancí pro křídlovku" /121/

(Mezi básníky...).

Vysoce produktivním typem komicky příznakového užití rýmu je volba dvojice, kde jeden člen upoutává na sebe pozornost svou nápadnou vykonstruovaností, defor­mací, případně nářečním či cizím původem. To je vlastně i připad známé ukázky z písničky Píseň o vyšinutém trpas­líkovi:

Sádrové trpaslíci 

Tam na zahrádce má

V úryvku se zaměňuje 4. pád životných podstatných jmen rodu mužského 1. pádem. Nejčastěji se toho užívá se smyslem satirickým a má to původ v hovorovém jazyce okolí Prahy. Žel, i tím se příliš plýtvá.

Nápadnost členů rýmové dvojice se uplatňuje rovněž i tím, rýmuje -li se jen část slova (byla už o tom řeč), ale taktéž, oddělí-li se za hranicemi veršů od sebe slova, která k sobě těsně patří:

Tak putuje den ze dne 

A svítí pakliže

Je pátek odpoledne 

Na dívky v negližé.

Zvláštním typem homonymního rýmu je tzv. rýmové echo (v členech rýmové dvojice sice stejné hlásky, ale různé hranice mezi slovy), kde jedno z rýmujících se slov je obsaženo v druhém:

Přišel mi k svátku 

Gratulovat Olda 

A přinesl mi 

Žlutej tulipán

A pěknou reprodukci 

Od Marolda

Je na něm vidět bitva u Lipan

(Tulipán)

Měl jsem doma mince 

Byly po mamince

(Koupil jsem si knot).

Z dalších produktivních způsobů užití rýmu jako prostředku jazykové komiky lze uvést kumulaci rýmu:

Venku burácí vichřice

Z knihy vypadla záložka 

Kravata visí na klice

Na zemi leží ponožka 

Tma vystoupila z márnice 

Zdá se mi že jsem rohožka 

Ležím na prahu pivnice

A noc je nahá černoška 

A sen je zvadlá kytice 

Nezaplacená položka 

Neodeslaná petice

Po stěně leze stonožka 

Studí mě světlo měsíce 

A pálí mě tvá pokožka 

Ty hořící jsi hranice 

Jsi udice

Jsi divoška

(Noční song)

Velice nápadným a komickým členem dvojice rýmů je také vulgarismus:

Kanárkovi semence 

Pile zubní pastu

A pro naše kojence 

Trochu toho chlastu

(ze hry Kytice)

Svéráznou, poeticky hravou komiku rýmové dvojice vytváří spojení odlehlých asociačních dotyků, v jejichž nevyčerpatelnosti je Suchý mistrem:

Že čočka není hrách 

Že ouvej není ach 

Že dudy nejsou nebe

A Valdauf není Vlach

(Co je to láska).

Pokud autor připoutá k sobě slova s vnitřním rýmem , tak rovněž i to přináší kouzelné rozvernosti:

A tykám

Štikám

(Árie měsíce).

Stejně působí i rafinovaně způsobená neshoda z téže písně:

Proč šťasten jsem když do ucha 

Mi chladná voda šplouchá.

Rým jako jazykový prostředek komiky se uplatňuje i v postupech, kterých si všimneme až při důkladnějším rozboru a dobré znalosti autorova jazyka. ,, Tak např. mohou rýmové dvojice příslušet k různým slohovým vrst ­ vám:

král nekrál, jí je to fuk...

s krutostí pekelných muk". /122/

V tomto případě je to stylová vrstva hovorová a sty­lová vrstva umělecká.

Rým, vedle rytmu nejdůraznější prvek Suchého veršů, se stává v písni iniciátorem nespočetných slovních hříček, při jejichž hodnocení je třeba brát v úvahu jejich aktuál­nost, neotřelost, vtipnost, srozumitelnost , slohovou přimě­řenost a význam v rámci projevu:

Kdo to ví 

Odpoví

Odpoví mi na otázku 

Co je preparát 

(Preparát je když...)

Žádat jdu 

O radu

A chci za ni sedmikrásku

Vlastnoručně dát

(Pre čo, Jáno, ideš? Preparát.)

(Amfora lexikon a preparát).

Opět pro kontrast, který vytváří vedle jiného i napětí, střídá někde Jiří Suchý přísnou slokovost refrénu mluvním charakterem řeči:

Z mincí na mě civí 

Císař jako živý 

Škoda že jich nemám 

Více

Řekl jsem si: Ty se nesmí 

Ztratiti

Třeba budou ještě někdy 

Platiti

(Koupil jsem si knot).

Jistou hravost je možno spatřit i v přeskakování veršů z jedné oblasti do druhé. Třeba z oblasti reality přeskakují verše do oblasti fikce, jak je tomu např. ukázkově v Árii z měsíce. Prostá a nenáročná forma, vytvářející uvolněný pocit u posluchače, dává vyznít dojmům improvizace, tónům pohody a atmosféře dobré nálady.

Hravost a komiku může poskytnout i oblast tvoření slov. ,,Komický efekt může vzniknout už např. hromaděním předpon a využitím významových rozdílů odvozených slov se stejným slovním základem:

Desítk y podvodů , rozvodů, svodů, 

Nevěry, pověry, úvěry, křeče " /123/

Dodejme, že podstatou vztahu mezi hudební melodií Jiřího Šlitra, Ferdinanda Havlíka a texty Jiřího Suchého, mezi rytmem hudby a rytmem verše, je parodie. U textové části je jejím základem kontrast banální situace, patosu

romantické poezie a poetického vyjádření za vydatné pomoci obecné češtiny a hovo rové podoby spisovného jazyka. U Suchého je zjevné, že jeho texty jsou do určité míry závislé na ohlasu publika. Myslím komiku těchto textů, což je poměrně příznačné pro kabaret, kuplet, vlastně celé komické básnictví.

Jiří Suchý vrátil v písničkách prioritní význam slovu, vysvobodil jeho význam a aktuálnost z mechanismu vní­ mání, z určitého stereotypu , vznikajícího nadměrným opo­ třebením, a naboural pravdy o písňové "logice" výraznou osobitou poetikou , čímž si zajistil přední místo mezi našimi textaři a rovněž nepřehlédnutelnou pozici mezi českými básníky. Je na něm sympatické nejenom to, že "patří k lidem, kteří jsou šťastní, jen když se do něčeho ženou. " /124/