HANA HEGEROVÁ

* 20. 10. 1931, Bratislava

Hana Hegerová (rozená Carmen Farkašová) je bezpochyby nejvýznamnější postavu šansonu u nás. Dcera bankovního ředitele od šesti let chodila do baletní školy v Bratislavě, ale ve dvanácti jí to doktoři zakázali. Později absolvovala divadelní kurz a stala se členkou souboru v Žilině, následně v Tatra revue. V té době přijala umělecké jméno Hana Čelková (rodné příjmení její matky), který si po čase změnila na Hegerovou. V roce 1958 se dostala do pražského Rokoka a o dva roky později ji Ján Roháč přetáhl do Semaforu, když v opačném směru do Rokoka mířily tehdejší hvězdy Semaforu Pilarová - Matuška - Štědrý. Vystupovala např. v Šesti ženách, poté v Dobře placené procházce (i ve filmové podobě) a nazpívala řadu hitů jako Zlá neděle, V opeře, Pro Kiki, Choď po špičkách nebo Dnes naposled. Hrála i jednu z hlavních rolí ve filmu Kdyby 1000 klarinetů, objevila se ve Formanově Konkursu a v Semaforu uváděla i svůj Recital (spolu s Miroslavem Horníčkem). Po odchodu z divadla se věnovala především šansonu, v roce 1967 hostovala v pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. V roce 1977 ji ale bylo zakázáno cestovat do zahraničí. Získala řadu prestižních ocenění v zahraničí i u nás. Vydala mnoho desek (řadu z nich např. i v Německu, do němčiny přezpívala mnoho semaforských písní, viz Diskografie), zajímavá je především její spolupráce s textařem Pavlem Koptou, který pro ni psal už v době působení v Semaforu, nebo s hudebníkem Petrem Hapkou (Levandulová). Účinkovala i v několika filmech (Naděje, Zhasněte lampiony...)

Hry: Šest žen, Dobře placená procházka, Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma