DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA

Autor rozhovoru: Vašek Vašák, vyšlo v časopise Xantypa, 9/2008

Jak se vám líbila myšlenka, že by hru režíroval Miloš Forman?

Když přišel pan ředitel s nápadem nabídnout DOBŘE PLACENOU PROCHÁZKU Miloši Formanovi, moc jsem nevěřil, že by si vybral zrovna ji. Tím spíš, že vím, jak si několik let pečlivě vybírá námět pro příští film. 

S Milošem Formanem jste měli v Národním divadle spolupracovat už na DALIBOROVI... 

Nabídku dostal on. Mě pak požádal, abych upravil libreto. DALIBOR byl původně napsaný německy a překlad už je archaický. Měl jsem v úmyslu zacházet s ním velice citlivě, dokonce jsem uvažoval o tom, že bych určitý archaismus naopak zachoval. Chtěl jsem, aby byl text při prvním poslechu pochopitelný a přehledný. Docela jsem se na to těšil, ale projekt narazil u tradicionalistů a zkrachoval. Podobně jsem smýšlel i o DOBŘE PLACENÉ PROCHÁZCE. 

Jak došlo k tomu, že hru nakonec nastudoval Miloš Forman se svými syny (Petr s ním režíroval a Matěj vytvořil návrh scény, za který dostal Radokovu cenu)?

Když to zpočátku vypadalo, že Miloš hru třeba nevezme, navrhl jsem, aby to dělali jeho synové, kteří inscenovali v Národním velice zdařilou operu. A Daniel Dvořák na to slyšel. Formanové pak oslovili otce a ten souhlasil. Potom přijel do Prahy Miloš a na dva dny jsme se zavřeli v hotelu Hoffmeister a pilně pracovali. Ke spolupráci také přizval svého spolupracovníka z dob začátků - Libora Peška.

Oba spolu vystupovali zamlada u E. F. Buriana a vy jste je prý dokonce viděl?

Tehdy jsem byl tak načichlý Voskovcem a Werichem, že jsem si od nich nenechal nic uniknout. Tak jsem se dostal i na Burianovu inscenaci BALADY Z HADRŮ. V programu jsem tenkrát zaregistroval také jména Forman a Pešek. Kdo by tušil, že to budou jednou umělci takového kalibru.

Znali jste se?

Ne, ne. S Milošem jsme se seznámili, až když začal chodit do Semaforu. A protože byl přítomen jednomu našemu konkursu a líbila se mu atmosféra vybírání nových adeptů, rozhodl se o tom vytvořit stejnojmenný film. Po něm natočil DOBŘE PLACENOU PROCHÁZKU. Ján Roháč dělal divadelní verzi, on filmovou. 

Jste s Formanem pravidelně v kontaktu?

Přestože jsme se rozdělili zeměpisně, naše vztahy jsou pořád velice pěkné. Když jsme třeba přijeli s Jitkou Molavcovou do New Yorku, úžasně se nám věnoval. Byli jsme dokonce u něj na farmě.

Jiří Šlitr měl ambice napsat operu. Asi by měl radost, že se bude hrát v Národním divadle...

To jistě. Mimochodem, vaše otázka mi něco připomněla. Šlitr často vysloval slovo ambice, např.: "Mám ambici napsat jazzovou operu, která by se hrála na Broadwayi." DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA byl jeho nápad. Dlužno říct, že těsně před svým odchodem uvažoval o tom, že bychom napsali další operu. Začali jsme se o ní bavit po premiéře POSLEDNÍ ŠTACE. Možná bychom se po zkušenostech z DOBŘE PLACENÉ PROCHÁZKY dostali dál, ale bohužel už k ní nedošlo. 

Jak se ještě projevovaly Šlitrovy ambice? 

Pro mě hra premiérou skončila, on naopak začal přemýšlet, jak ji co nejlépe prodat. Nemyslím finančně, ale jak by se co nejlépe uplatnila. 

Říká se, že jste byli úplně odlišní...

Dodatečně mě mrzí, že jsem kdysi před novináři připustil, že to občas mezi námi i neklapalo. Určitě to nebylo tak, jak si spousta lidí myslí, že jsme se neměli rádi. Byli jsme každý jiný, ale rádi jsme se měli. To nedorozumění mezi námi vzniklo kolem mé televizní inscenace NEVĚSTA, o níž jsem se s ním začal bavit možná později, než si představoval. On pak na oplátku uvedl v televizi samostatný recitál PLAKALA PANNA PLAKALA. Do druhého dílu už mě ale přizval a třetí, který vznikl po jeho smrti, jsem uváděl celý sám. Naše nedorozumění trvalo jen pár týdnů a neznamenalo, že bychom spolu nekomunikovali. Jen to v té době nebylo tak srdečné. 

Byla vám jazzová opera blízká?

Ten nápad se mi líbil. Jazzová opera pro mě byla PORGY & BESS, i když to vlastně nebylo jazzové, spíš jazzem ovlivněné. Představoval jsem si, že to bude nákladná záležitost a že na ni nebudeme mít. Proto jsem napsal libreto, jehož děj by se odehrával jenom v koupelně. Dokonce se to mělo jmenovat VE VANĚ. Podobně jako když Blodek napsal operu V STUDNI. 

Proč se to nakonec jmenuje DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA?

Dodnes to bohužel nikomu nedošlo. Je tam situace, kdy má dítě Uliho a Vanilky zdědit milion liber. Jenomže oni ještě žádné dítě nemají. Tak se rozhodli si ho za tím účelem ziskuchtivě opatřit. V jednom místě Uli zpívá: "Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám..." a tělo Vanilky přirovnává ke krajině. Bylo to myšleno jako dobře placená (neboli vykalkulovaná) procházka po té krajině.  V DOBŘE PLACENÉ PROCHÁZCE nejsou jen písničky z původní opery, ale i ze hry SEKTA. Ta se však dočkala jen šestatřiceti repríz...  SEKTA byl propadák. Nepřijali ji ani diváci, ani kritika. Jeden český básník dokonce napsal, že je to nejhorší, co jsem - s nečekanou povýšeností - svému publiku předhodil. Ani Šlitrovi se libreto nelíbilo a odmítl na něj psát muziku.

A jaké bylo téma?

Bylo to absurdní drama. Trochu jsem asi předběhl dobu, která na to nebyla připravená. Semafor byl zavedený na písničky jako LÁSKA NEBESKÁ a já jim udělal tohle! Hudbu jsem si nakonec napsal sám. Miloš Forman si ji ovšem tak zamiloval, že jsem mu ji musel poslat nahranou na pásku do New Yorku. A pak se rozhodl, že ta moje muzika bude hrou prorůstat. Písničky ze SEKTY prý ohromně korespondují s dějem DOBŘE PLACENÉ PROCHÁZKY. Mimochodem SEKTU jsme oprášili a můžete ji vidět v divadle Semafor. 

Máte představu, kolik už jste napsal divadelních her?

Nemám je spočítané. Navíc je těžké určit, co ještě je, a co už není hra. Třeba ZUZANA JE SAMA DOMA jsou spíš písničky pospojované textem. TAK CO, PANE BARONE je zase přednáška s písničkami. Myslím, že skutečných divadleních her jsem napsal něco kolem osmdesáti. U textů to mám jasnější. Těch je asi třináct set. 

A muziky?

Počínaje písničkami PRAMÍNEK VLASŮ a BLUES PRO TEBE přes SEKTU až po WOODOO bych jich napočítal asi dvě stovky.

Která hra byla pro vás a divadlo zlomová?

Hodně pro mě znamenal JONÁŠ A TINGL TANGL, protože jsem v ní společně s diváky zažil zrození komika Šlitra. Pak to byla KYTICE, která přišla v době, kdy Šlitr odešel a měli jsme namále. Nakonec zaznamenala téměř šest set repríz a byla naší nejúspěšnější hrou. Měl jsem rád i FAUSTA a NIŽNÝ NOVGOROD.

Namále jste měli mockrát...

Namále máme furt. 

Chce se vám překonávat problémy spíš proto, že byste neměl kde hrát, nebo to děláte kvůli zavedené značce?

Asi by mně to bylo líto kvůli té značce. Přece jenom se tady vybudovalo určité specifikum a nechat ho jen tak padnout, to by mi přišlo škoda. Takže dělám psí kusy, abych tu značku udržel.