DIVADLA MALÝCH FOREM
PŘEHLÍDKA DIVADELNÍCH SCÉN A PÍSNÍ Z LET 1959-64
3 LP, Supraphon DV 15249-51, 1965
první album (DV 15249) věnované pouze Semaforu
pozn.: scénky z her Člověk z půdy a Jonáš a tingl tangl jsou v jiných verzích než na CD Klokočí V1 0021-2601 a Bonton 504 178-2
strana 1
DIVADLO SEMAFOR, Praha
DÍTĚ ŠKOLOU POVINNÉ - albová verze
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý a vokální kvarteto
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
scénka ze hry Člověk z půdy
(Jiří Suchý), hovoří Jiří Suchý a Miroslav Horníček
PÍSEŇ O ROSE
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
PÍSEŇ O KONI
(Jiří Šlitr / William Shakespeare / Jan Vladislav), zpěv Jiří Suchý a Waldemar Matuška
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
scénka ze hry Šest žen
(Jiří Suchý / Miroslav Horníček), hovoří Miroslav Horníček
KAPKA ŽÁRLIVOSTI
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Hana Hegerová
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
scénka ze hry Šest žen
( Jiří Suchý / Miroslav Horníček), hovoří Miroslav Horníček
RŮŽOVÁ PENTLE
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Eva Pilarová
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
strana 2
MALÉ KOTĚ
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Eva Pilarová
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
CHYBÍ MI TA JISTOTA
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Šlitr a Jiří Suchý
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
dialog ze hry Jonáš a tingl tangl
(Jiří Suchý), hovoří Jiří Suchý a Jiří Šlitr
TULIPÁN
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
LABUTÍ PÍSEŇ
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý a Vlasta Kahovcová
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
BLUES O SVĚTLE - verze 2
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrempísně z dalších alb:
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ, PRAHA
POVĚRČIVÝ UZENÁŘ
(Jiří Suchý), zpěv Jiří Suchý
hraje Jaromír Vomáčka se skupinou divadla Na zábradlí
PÍSEŇ O MYŠI A JEDU
(Jaromír Vomáčka /J.W.Goethe / Jiří Suchý), zpěv Ljuba Hermanová
hraje Jaromír Vomáčka se skupinou Divadla Na zábradlí
DIVADLO ROKOKO, PRAHA
BAJAJA
(Jiří Šlitr / Jiří Suchý), zpěv Darek Vostřel
hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem
Z komentáře k původnímu kompletu DV 15249:
Už mnoho divadelních kritiků a teoretiků se snažilo najít nejvhodnější označení pro divadla, která začala v Československu vznikat v roce 1958. Tehdy sepro ně dosti samovolně ujal pojem "divadla malých forem". Hned z několika důvodů. Především proto, že na počátku své činnosti produkovala vesměs drobné scénické útvary, vycházející spíše zliterárního charakteru textů jejich zakládajících autorů. Aforismy, epigramy, krátké povídky, monology, stručné dialogy, literární i pohybové parodie, písničky, pantomimické etudy - to byl v různém sledua v různé intenzitě obsah všech prvotních programů všech nově narozených scén. A druhý důvod pro označení "malé formy" se skrýval v dosti bezděčné snaze definovat i smysl vznikajího divadelního hnutí: postavit proti přebujelosti široce pojímaných, falešně monumentálních inscenací "kamenných" divadel kaleidoskop prostých, nenaondulovaných výroků o událostech ze včerejší ulice, z obyčejného denního života.
Tahle průkopnická kapitola proto nese právem na štítě titul "malých forem", i když svým významem rozhodně malá nebyla. Nalezeno bylo tentokrát už jedno - směr, který byl společný najednou několika skupinám nadšenců, dychtících sdělit své pocity veřejnosti. Ale hledalo se všechno ostatní. Způsoby, jak co nejostřeji, nejpřesvědčivěji předvést obecenstvu vlastní, osobitý pohled na svět, to jest na okolí bližší i vzdálenější, na přítele, nepřítele i na sebe. Lidé, kteří by byli schopni tomuto způsobu vyhovět, a na prknech, která ještě zdaleka neznamenala ani ten okresní svět, se upřímně, nekonvenčně, otevřeně projevit. Prostředky, které by celou tuhle produkci umožnily, prostředky obvykle skromné, vybrané po malých částkách od důvěřivých diváků a rozdělené pak větším dílem na výrobní náklady a zcela nepatrným dílem na odměny tvůrcům. Sál, kde by se nadšení a nápady daly za daných podmínek uskutečnit, což většinou znamenalo dát nejdřív místnost -když už nějaká byla - vlastníma rukama zgruntu do pořádku a vlastníma rukama v ní zajistit nejnutnější provoz.
Který soubor tohle všechno postupně a s rozličným úspěchem v jednotlivých bodech nabyl, měl naději na trvání delší než pět představení. Vznikalo mnoho skupin. Mnohé z nich nepřežily ani těch pět večerů. Ale ty, co uspěly, přežily už víc než pět let a chystají se zřejmě na existenci podstatně delší. Historie další činnosti vzniklých souborů je pestrá a rozmanitá a bude stručně zachycena v charakteristikách jednotlivých divadel, zastoupených na dvou našich deskách. Společné té historii bylo samozřejmé nalézání vlastní tváře a postupná specializace ve zvolených žánrech. Už ne pouze kabaretní mozaika různorodých čísel, ale soustavné pokusy o ucelený jevištní tvar, kterému sice lze říkat "hra", ale jenž si jen z daleka všímá ustálených konvencí běžné dramatiky. Byl to také odraz nutnosti přejít od počátečních poměrů zcela amatérských, při nichž existence divadla stála především na nadšení a obětavosti kolektivu a méně už na příslušných uměleckých schopnostech každého jednotlivce, k nezbytné profesionalizaci uměleckého, technického i administrativního provozu. Zvyšující se nároky autorské a samozřejmě i stoupající požadavky diváků si žádaly už nejen povolaných (a těch bylo zvláště při prvním vzedmutí vlny, která se vždycky brzy stane módou, dost), ale především vyvolených. To jest těch, kteří umějí, kteří mají kromě entuziasmu také talent, a to právě pro tuhle speciální příležitost.
Tak došla ke své dnešní podobě divadla, reprezentující jedno z neobyčejně pozitivních hnutí v československé kultuře, především pro naprosto jednoznačné úzké sepětí všech těchto souborů se současností, s nevulgarizovanou diváckou potřebou intelektuálního humoru, spontánního jevištního projevu, dobré zábavy. Z "malých forem" vzešla obstojná historická kapitola dějin našeho divadla, ne nepodobná dnes už legendární historií Osvobozeného divadla nebo činnosti E. F. Buriana, což jsou ostatně - vedle řady jiných starších i novějších vlivů - právě nejplodnější otcové tohoto živého snažení.
Milan Schulz